Mistrovství Evropy ve volném letu - F1A, F1B, F1C
Pazardžik, Bulharsko
31.8. - 7.9.2008

Složení družstva:

• Team Manager - Ivo Kornatovský
• F1A - Michal Dvořák, Dušan Ibehej, Bohuslav Rýz
• F1B - Jan Čihák, Milan Nový, Vladislav Urban
• F1C - Karel Berek, Jaroslav Blatný, Pavel Kroča

FAI Výsledkové listiny: F1A, F1B, F1C

Cesta a zahájení mistrovství

Letošní mistrovství Evropy se konalo poblíž lázeňského města Pazardžik v Bulharsku. Na cestu jsem se vydali dvěmi dodávkami značky Volkswagen. Vladislav Urban a Bohuslav Rýz s otcem, kteří jeli osobním autem, se vydali na cestu o něco dříve, aby si zalétali i na světovém poháru konaném před samotným mistrovstvím. V jedné dodávce jelo celé družstvo F1C. My ostatní v té druhé. Do Bulharska jsme jeli v kuse přes Slovensko, Maďarsko a Srbsko. V Maďarsku při jízdě po dálnici se nám dodávka najednou zcela rozklepala. Po zastavení jsme zjistili, že praskla pneumatika u zadního kola a vylezly z ní vystužovací dráty. Kolo jsme úspěšně vyměnili za rezervu a dále cesta probíhala bez problémů. Jenom na Srbské hranici se jim nezdály bedny s modely a nejraději by je asi proclili, protože se pořád ptali na jejich cenu. Nakonec nás ale pustili.

Město Pazardžik se nachází 100 km jihovýchodně od hlavního města Sofia. Na Bulharské poměry je to docela pěkné lázeňské městečko. V jeho ulicích se nachází mnoho hotelů a hospůdek s terasami. My jsme bydleli v dvou-hvězdičkovém hotelu Elbrus. I když bylo patrné (především na stavu pokojů), že tento hotel nebyl od svého vzniku moc opravován, tak ubytování bylo docela pohodlné. Především jsem ocenil, že uvnitř hotelu byl příjemný chládek díky orientaci všech pokojů na severní stranu. Přestože se jedná o docela velký hotel, nebyla obsazena ani celá dolní polovina pater. V té horní polovině evidentně již delší dobu nikdo nebydlel.

Letová plocha se nachází 20 km od Pazardžiku, poblíž vesnice Černogorovo. Je zde velmi rozsáhlá rovina táhnoucí se až k dalekému pohoří. Létalo se na aeroklubovém letišti, kde byla naštěstí tráva posekaná. Avšak v blízkém okolí se nacházely velké lány s kukuřicí a opuštěné pole plné vysokých bodláků a křovisek.

Při všech soutěžních dnech panovalo velmi podobné počasí. Brzy ráno byl úplný klid bez termiky. Termika se začala tvořit až od druhého kola. Díky silnému ohřevu plochy a velkému suchu bylo počasí velmi turbulentní. Průměrná rychlost větru byla nízká. Ovšem občas se objevovaly poměrně silné nárazy větru. Největší nárazy větru byly při kategorii F1A. Při soutěži F1B a hlavně F1C byli již mírnější.

Soutěž v kategorii F1A

V úterý v 8:00 začalo první kolo závodu v kategorii F1A. Bóďa a já jsme nalétli maximum 210 s. Poslední na start šel Dušan. Jeho model nejprve letěl pěkně, pak ale dolétl do oblasti studeného vzduchu a zapsal 176 s. V poledne, po čtvrtém kole, byla hodinová přestávka na oběd. Oběd vydávali ve stanu na hotelové stravenky. V šestém kole jsem zaznamenal ztrátu s letem 128 s. Počasí bylo v této době již velmi turbulentní. Po kroužení v úplném klesáku přišel tak silný stoupák, že jsem stěží model otočil a vystřelil do velké výšky. Přes minutu model pěkně stoupal. Potom se však zničeho nic začal propadat k zemi. Vypadalo to, jako kdyby klesal rychleji než na deter v normálním vzduchu. Kromě těchto dvou ztrát jsme nalétali všechna maxima. Přesto jsme ve družstvech skončili až na 10. místě.

Do rozletu se z nás probojoval pouze Bóďa Rýz. Na první pětiminutový rozlet nastoupilo 36 závodníků. Startovní čára byla tedy velmi dlouhá. Bóďa model odtáhl za startovní čaru a vystřelil jej do stoupáku, ve kterém již letělo několik modelů. Bohužel model chytil pouze okraj stoupáku a brzo z něj vylétl. Konečný čas 189 s stačil na 26. místo. Pět minut nalétlo ještě 24 závodníku. V následujícím rozletu na 7 minut nejvíce letěl Lior Bachar z Izraele (328 s). O pouhých pět sekund méně (323 s) nalétl obhájce titulu Per Findahl a obsadil druhé místo. Třetí byl Juha Heikkinen z Finska (304 s).

Čtyřem družstvům se povedlo nalétat soutěž beze ztráty. To je sám o sobě nevšední výsledek. O pořadí rozhodl tedy až rozlet, kde zvítězilo družstvo Izraele.

Soutěž v kategorii F1B

Ve středu byl na řadě soutěžní den kategorie F1B. Počasí bylo o něco klidnější než v minulý den. Stále se vyskytovaly velmi silné klesáky. Našim závodníkům se však podařilo odlétat všechna maxima. České družstvo nakonec zůstalo jediné plné a naši získali titul mistrů Evropy v kategorii F1B.

Velkou zásluhu na tom má i Vladislav Urban. Na tomto mistrovství poprvé použil měření teploty pro odhad termiku. Teplotní čidlo má umístěno na rybářském prutu před startovištěm. Průběh teploty sleduje na notebooku, který má přímo na startovišti. Příchod termického proudu se obvykle projevuje krátkodobým zvýšením teploty. I se znalostí průběhu teploty však není odhad termiky jednoduchý a vyžaduje velkou praxi.

Do prvního rozletu nastoupilo 27 závodníků. Honza Čihák s časem 281 s skončil na 13. místě. Milan Nový s časem 251s obsadil 20. místo. Devět závodníků včetně Vladislava Urbana nalétlo maximum pět minut. Před rozletem na sedm minut nastala neobvyklá situace. Poměrně klidný večerní vítr se pět minut před začátkem otočil o 180 stupňů. Také o něco zesílil a byl poměrně turbulentní. Láďa chytře model těsně před letem potlačil. Těm co tak neučinili, modely často houpaly. Nejvíce nalétl a zvítězil Gilad Mark z Izraele (342 s). Na druhém místě byl Anatoliy Zastavenko z Ukrajiny (299 s). Třetí místo obsadil Vladislav Urban s časem 268s.

Soutěž v kategorii F1C

V čtvrtek byl soutěžní den motorových modelů kategorie F1C. Počasí bylo v tento den vůbec nejklidnější a nejteplejší. Naši motoráci létali velmi dobře, o poznání lépe než vloni v Oděse. Pouze v prvním letu odhoupal Pavel Kroča za 129 s. Ostatní starty měli velmi pěkné. Bohužel každý alespoň jednou spadl kvůli klesáku a tak se do rozletu z našich nikdo nedostal. Jako družstvo skončili na pěkném 11. místě.

Do rozletu se dostalo 10 závodníků. O pořadí rozhodl druhý rozlet na 7 minut. Maximum ulétl pouze Leonid Fuzeyev z Ruska. Tím se stal již potřetí mistrem Evropy. Na druhém místě skončil Balazs Bauer (350 s) z Maďarska. Na třetím byl Gabor Zsengeller (303 s) také z Maďarska.

Výlet a zakončení

V pátek jsme měli v plánu odpočinek. Odpoledne jsme se ale vydali opět na letovou plochu. Předtím jsem se s Láďou dohodl, že mu půjčím větroně a on mě půjčí gumáka. V podvečer bylo počasí na létání přímo ideální. Nejprve to Láďa zkusil s otevřeným háčkem a potom si troufl rovnou na kroužení. Poprvé sice musel pustit šňůru, ale další lety mu již docela šli. Při troše tréninku by mohl létat klidně i kategorii F1A. Potom jsem byl na řadě já. Pod Láďovým dozorem jsem gumáka sestavil a dokonce natočil i gumový svazek. Nejvíce jsem se obával, abych model správně odhodil. Přece jenom má nastavené zpožděné spouštění vrtule a je třeba model odhodit dostatečnou silou. Do odhodu jsem tak dal všechnu svoji sílu a start neměl chybu. Model vystoupal do velmi slušné výšky. Hold Láďa má svoje modely seřízené naprosto perfektně. Docela nás překvapilo, kolik lidí zde po závodech ještě létalo, včetně celého družstva Švédů. Per Findahl a Viktor Stamov zde létali se svými speciály s klapkou.

Na sobotu jsme si naplánovali výlet do hor. Dojeli jsme do horského rekreačního střediska Borovec. Lanovkou jsme vyjeli na hřeben, na kterém se nachází nejvyšší hora Bulharska Musala (2925 m). Poté jsme pokračovali po cestě směrem k vrcholu. Protože jsem se potřebovali brzo vrátit na zakončení mistrovství, došli jsme jen asi do třetiny trasy.

Večer se na jednom náměstí v Pazardžiku konalo vyhlášení vítězů. Naši získali titul mistrů Evropy v družstvech za kategorii F1B. Vladislav Urban k tomu ještě třetí místo v jednotlivcích. Velký úspěch slavili Izraelci, kteří vyhráli v jednotlivcích v kategorii F1A i F1B. Ve větroních navíc získali titul ve družstvech. V kategorii F1C se velmi dařilo Maďarům. Ti získali titul ve družstvech a v jednotlivcích obsadili druhé, třetí a čtvrté místo.

Banket byl slabší než bylo v minulých letech zvykem. Především organizace byla nedotažená. My jsme měli třeba zaplacenou večeři i banket. Číšníci nejprve všem sbírali lístky na večeři, potom na banket, pak zase lístky na banket vraceli. Nedostali jsme ani pivo, které bylo při každé večeři v ceně. Na dotaz Ivoše nám alespoň organizátor vrátil peníze za večeři, protože místo ní byl vlastně banket. Součástí banketu byla tombola o velmi kuriozní ceny. Mezi cenami byly například kolíčky na prádlo či nůžky. Za 35 EUR, co banket stál, bych čekal o něco důstojnější průběh.

Závěr

Celkově dopadlo mistrovství pro naše družstvo velmi dobře. Jenom ve větroních se nám opět moc nedařilo. Letos bylo tak turbulentní počasí, že se příliš nevyplatilo hledat si termiku sám. Jistější bylo létat na sondy a pouze do širokých stoupáků. Letos se při rozletu ve větroních objevilo několik modelů s klapkou. Tyto modely mají klapku po celém rozpětí, což během výstřelu umožňuje srovnat klenutí profilu po celém křídle. Díky tomu lze model vystřelit mnohem výše než s klenutým profilem. S tímto typem modelu letěl např. druhý Per Findahl. Sergey Makarov letěl také s klapkou, ale s menším rozpětím. Řekl bych, že měl při rozletu výstřel vůbec nejvyšší, ale model mu houpal až do země. Přesto náletl 215 s. Modely s klapkou nejsou žádnou novinkou, ale v posledních letech se začínají více prosazovat i v kategorii F1A.

V neděli ráno jsme vyrazili domů. Na cestu jsme měli velké vedro a naše dodávka nebyla vybavena klimatizací, což bylo docela zničující. Při návratu do Čech nás naopak přivítal déšť a možná tak o dvacet stupňů nižší teplota.